Melissa Fay Greeneová se v knize Bez tebe nepřežiju – působivém příběhu ženy zachraňující jedno dítě své země za druhým – dostává s elegancí spisovatelky románů a reportérským instinktem zkušené novinářky k jádru krize způsobené AIDS.
Když Haregewoin Teferra během pouhých pár let ovdověla a přišla o dceru, její poklidný život příslušnice středních vrstev v Addis Abebě v Etiopii se zhroutil. Z Haregewoin, která přišla o své blízké a zůstalo jí jen málo pro co žít, se stala samotářka. Vyhnanství, do něhož se sama uchýlila, skončilo ve chvíli, kdy jí kněz z nedalekého kostela přivedl nejprve jedno a pak druhé osiřelé dítě a požádal ji, aby se o ně starala. K překvapení všech děti jen vzkvétaly a Haregewoin také.
Její pověst se šířila a u vrat před jejím domem se začaly objevovat děti různého věku. Brzy pečovala o šedesát dětí. Vedla neoficiální sirotčinec a školu a z první ruky poznávala největší problém své země a celého kontinentu: pandemii AIDS zanechávající za sebou miliony dětí bez rodičů, kteří by se o ně starali.
Autorka knihy Melissa Fay Greeneová píše pro New Yorker, Washington Post, New York Times Magazine a další časopisy. Napsala několik knih, z nichž dvě získaly nominaci na National Book Award. Žije v Atlantě ve Spojených státech s manželem Donem Samuelem a sedmi dětmi. Dvě z nich jsou adoptované z Etiopie.
Citace z knihy
Z Getačewova ztrhaného obličeje do pokoje vyzařovala vzpomínka na JehoVeličenstvo. Císařovi strážci celý dav zatlačili zpátky a do blízkosti císaře pustili pouze ženicha s nevěstou. I členové palácové stráže, kteří vyskákali z aut s nablýskanými zbraněmi v ruce, na Getačewa shovívavě kývali.„Položil nám ruce na hlavu, požehnal nám a popřál nám šťastnej život.“ Pak Getačew skončil a nic víc už neřekl. Zlaté světlo mu z obličeje pomalu mizelo. Jeho rty ještě chvíli vychutnávaly slova Haile Selassie, císař, Šibarie; potom se vrátil k otřesné skutečnosti. Brzy půjde se synem domů, do jejich brlohu bez paliva a bez elektřiny, kde je před zimou chrání jen staré noviny nalepené na zdi. Lehnou si na lůžko, které představuje navršená a udusaná zemina pokrytá novinami. On však má tento jediný poklad, vzpomínku, která září rubíny, smaragdy, hedvábím a dlouhým leskem černé limuzíny v onom dávném slunečním svitu: byl v božské přítomnosti, císař mu položil ruku na hlavu, císař mu požehnal.„Je tvůj syn pozitivní?“ zeptal se Zewedu.Getačew zavrtěl hlavou, že ne.A jediné, na co Haregewoin dokázala ve svém vyčerpání myslet, bylo:Getačewův syn skončí u mě.
