V novele „Kouzelné hodiny“ (O Relógio Belisário) autor José J. Veiga evokuje s jemnou ironií a prostřednictvím zábavného příběhu život brazilské společnosti počátku minulého století s jeho úsměvnými i závažnými aspekty, z nichž mnohé přetrvávaly v autorově době. Vrací se mj. k otázce národní identity a národní hrdosti. Jako na trvale pozitivní hodnoty a nedoceněné bohatství pro zdravý vývoj země ukazuje novela na brazilský venkov a potenciál jeho obyvatel.
Do minulosti přenášejí čtenáře starožitné hodiny, promlouvající k postavám nadaným vnímavostí. Autor se touto prózou řadí k mistrům mystifikace, prolíná se v ní realita s fikcí i fikce s fikcí. Ožívá v ní postava Sherlocka Holmese a neomluvitelná neznalost detektivova brazilského snobského přítele paradoxně napomůže k vyřešení případu ukradených šperků. Mystifikace vrcholí v zábavných historkách o hodinách a hodinkách.
