Modrý pták (1908) je poetická féerie z pera jednoho z nejvýznamnějších představitelů symbolismu, belgického spisovatele Maurice Maeterlincka (1862–1949), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1911), k níž složil hudbu Albert Wolff. Její dětští protagonisté, doprovázeni „dušemi“ předmětů a zvířat, jež jsou jejich každodenními společníky a symboly jejich domova, se vydají, vedeni Světlem a darem Víly – diamantem, který napomáhá prozření –, hledat vzácného Modrého ptáka. Na konci snu, cesty, jež je vede mimo jiné přes zemi Vzpomínek, zahrady Štěstí a království Budoucnosti, se vracejí do rodné chaloupky obohaceni o poznání podstaty štěstí a pravých hodnot života, zejména lásky, lásky mateřské i lásky k bližnímu.
TYLTYL: Och, to je krásný zelený klobouček! A co se to tak třpytí na kokardě?
Víla: To je velký Diamant, který umožňuje vidět…
TYLTYL: Aha!
Víla: Opravdu. Když má někdo klobouk na hlavě a pootočí Diamant, třeba zleva doprava, ten zatlačí na hlavě na hrbol, který nikdo nezná a který otvírá oči….
TYLTYL: A nebolí to?
Víla: Naopak, je čarovný… Člověk v mžiku vidí, co je v duši věcí. Tak, dám vám, co mám, abych vám pomohla najít modrého ptáka. Když ho držíš takhle, vidíš… ještě jednou jím otočíš a vidíš znovu minulost… a ještě otočíš a vidíš budoucnost.
Modrý pták (1908), alegorická féerie belgického autora Maurice Maeterlincka (1862–1949), je jednou z vrcholných ukázek divadla symbolismu, okouzlující vysoce poetickým jazykem i vznešenými myšlenkami.
Citace z textu
- TYLTYL: Kdo to je?
- Štěstí: Ještě ji nepoznáváš…? No jen se podívej lépe! Ona tě spatřila a běží k tobě s otevřenou náručí! Je to Radost tvé matky, je to jedinečná Radost mateřské Lásky!
- Mateřská láska: Tyltyle… a také Mytylo! Jste to opravdu vy? Nacházím vás tady! To jsem nečekala! Byla jsem sama doma, a vy zatím oba vystoupíte k Nebi, kde se skví v Radosti duše všech matek! Ale nejdřív mi dejte pusu… Co největší!
A pojďte oba do mé náruče! Nic na světě nepřináší větší štěstí! Tyltyle… Ty se nesměješ? A ty také ne, Mytylo… Cožpak vy už nepoznáváte lásku své matky?
- TYLTYL: Ale ano, poznávám… Jen jsem nevěděl… Ty se podobáš Mamince,
… ale jsi mnohem krásnější!
- Mateřská láska: Já už samozřejmě nerostu... A každý den, který uplyne, mi přinese
trochu síly, mládí a štěstí.
- TYLTYL (okouzleně): A co ty krásné šaty, z čeho jsou? Snad ze stříbra, z hedvábí
nebo z perel?
- Mateřská láska: Ne, jsou z polibků, pohledů, pohlazení. Každé políbení jim přidá jeden měsíční nebo sluneční paprsek!