Cílem sekundární prevence po infarktu myokardu je snížení mortality, snížení výskytu reinfarktu myokardu, zlepšení životní kvality, snížení potřeby chirurgické léčby ICHS a koronární angioplastiky včetně dalších intervenčních přístupů.Autor se v knize soustředil na postupy, které ovlivňují prognózu nemocných. Výrazného pokroku lze dosáhnout již nefarmakologickou léčbou zahrnující abstinenci kouření, dietní léčbu a tělesnou aktivitu. Nedílnou součástí léčby farmakologické je léčba hypertenze a diabetu mellitu. Mezi velmi účinné způsoby farmakoterapie patří protidestičková léčba, léčba betablokátory, u nemocných s dyslipidémií pak hypolipidemická léčba při selhání dietní léčby a u nemocných se systolickou dysfunkcí myokardu léčba inhibitory ACE. Zatímco první způsob je v praxi hojně využíván, další zůstávají opomíjeny, přestože mohou výrazně zlepšit vyhlídky pacientů po IM. Tato publikace má pomoci zmíněné nedostatky v klinické praxi odstranit.
