Když o budoucnosti nebo o svém místě na šachovnici mezinárodních vztahů uvažuje Brit, Francouz - anebo Čech - vždy ho to nějak zavede k Americe. Evropská integrace jeho každodenní život ovlivňuje mnohem více, ale když jde o skutečně velké otázky bezpečnosti a budoucnosti tak zvaného západního světa, či prostě jde „z tlustého do tenkých“, Amerika je stále neopominutelná, ať již takto uvažuje její stoupenec nebo odpůrce.
V roce 1989 fakt, že USA jsou na dlouho jedinou světovou supervelmocí, většina lidí a zemí v západním světě to vítala, nebo to aspoň nikoho moc neznepokojovalo. Dnes je to jinak a Amerika má značnou polarizační schopnost. Můžeme se bavit, je-li to způsobeno osobitou personou George W. Bushe, nebo je-li to nevyhnutelný vývoj plynoucí z „objektivních“ zákonitostí, jako jsou národní zájmy a jejich prosazování. Ale myslíme si, že bavit se o tom má smysl.
V případě velmoci, kde vánek v Texasu způsobí vichřici v Iráku, není prakticky nic čistě vnitropolitické. A proto se autoři vrací i k americkému politickému průmyslu, k jeho zvykům a tradicím, základním politickým institucím a reáliím. A protože to jsou novináři, samozřejmě je zajímá, kde v tom všem jsou média a jak se s politikou navzájem ovlivňují.
