Co je čas? Existuje vůbec? Pokud ano, jak čas vypadá? Lze ho nahmatat, uschovat?
Proč nejsme fyzicky spojeni se svým já, jež je týden, den, hodinu či vteřinu staré? Kde je naše já, které existovalo před týdnem či před minutou?
Kde je svět, jenž existoval před týdnem či před minutou?
Kde bude svět, v němž žijeme v tomto okamžiku, za hodinu?
Kde se ocitne naše současné já za hodinu?
Jak je možné, že se naše cévy a veškeré tkáně okamžik za okamžikem neodtrhávají od minulého já a nezůstávají nám po nich jizvy?
Co když je jednosměrný tok času jen konstrukcí našeho vědomí? Existuje vůbec nějaká reálná minulost a budoucnost?
Jaký rozdíl je mezi minulostí, přítomností a budoucností? Nejsou to všechno jen okénka filmového záznamu, který si lze pouštět libovolným směrem?
Katagiri výstižně říká: „Buddhismus nás upozorňuje, že když čas nepochopíme, nebude se nám žít dobře: nebudeme šťastní, nebudeme spokojení. A tak chceme vědět, co je čas. Jenže čas je velice podivný. Není to dlouhá minutová ručička, jež putuje po ciferníku hodinek.“
