V knize najdeme odpovědi na mnoho zajímavých otázek... Jak si posolil pasáček pečeného hlemýždě, když neměl sůl? ... Jak vařila se polévka z vran, aby nebyla hořká? ... Jak se lovili pověstní raci z Cidliny? ... A víte, co byl "kočičí tanec" k obědu? A co psoser? ... Kdy se sbírala třezalka, aby byla nejmocnější? (Čaj proti chmurám)...
Jak vaříval se v okolí Loučeně "ševcovský jahelník" ? ... Z čeho se v Polabí vyráběl sýr "vrzavec" aneb "voddojková bába" ?...
Autorka v pěti kapitolách (V lese a u vody, Na poli a ve mlýně, Na statku a za humny, V pátek a ve svátek a Všedního dne) přináší bohaté informace vytěžené ze svého dlouholetého zkoumání stravovacích zvyklostí a jídelníčku prostého českého lidu a dokládá, že strava založená na těchto prastarých slovanských tradicích v sobě instinktivně spojuje a vyvažuje ty nejzdravější složky.
Text je obohacen souvisejícími lidovými popěvky i citacemi z historických pramenů, které znovu objevují pokrmy a způsoby jejich přípravy v dnešní době částečně či úplně zapomenuté. Čtenář se poučí, jak lid v dřívějších dobách obohacoval svou stravu divoce rostoucími plodinami, jakým způsobem se zpracovávaly obilniny a mléko, jak ovlivnil skladbu stravy příchod brambor na evropský kontinent, zmiňuje se o tradičních pokrmech v rámci církevního roku i souvisejících s různými svátky a co bylo a dosud je základem prosté české stravy.
Přestože kniha neobsahuje žádné recepty, poskytne bohatou inspiraci všem milovníkům dobrého jídla, kteří dávají přednost pokrmům sice nepříliš složitým, ale zato promyšleně sestaveným a vyzkoušeným celými generacemi. Řečeno slovy autorky: „Původní strava českého venkovského lidu ... očištěna od vší přítěže nedostatků, může totiž představovat spolehlivý základ, na kterém lze dále budovat vědecky odůvodněnou životosprávu širokých vrstev.“
Monumentální dílo známé české odbornice na výživu, pietně vydané s minimálními jazykovými úpravami, je sice poznamenáno dobou svého vzniku – kniha byla vysázena v květnu roku 1945, a jak autorka vysvětluje v závěru, z první, již vytištěné části už nebylo možné odstranit drobné úlitby německé cenzuře – její vlastenecký a sociální duch i její nadčasovost a přínosnost jsou nicméně zcela nepopiratelné.
