V knize „Jak mluví tělo“ se Frances La Barre zabývá navýsost důležitým, a přitom dlouhodobě zanedbávaným problémem jednoty mysli a těla v analytickém prostředí. Do středu pozornosti klade sílu nonverbálního vyjádření pocitů a myšlenek prostřednictvím jednání a chování jak pacientů, tak analytiků. Smyslem je upozornit analytické terapeuty na význam jemné „choreografické“ souhry mezi pacientem a jeho lékařem. Její četba změní náš pohled na tělesné projevy vlastní i druhých lidí. Nakolik jsou tyto projevy, nevědomá gesta, postoje či výraz tváře ignorovány a nakolik přijímány? Jaký smysl je jim přisuzován v dostupné literatuře i terapeutické praxi? Zájem autorky se dotýká i těchto témat a to už samo o sobě představuje cenný příspěvek k formování našich představ o neverbální komunikaci.
