X- Hawk je krutý pán, krutý vládce a loajalitu svých bojovníků si dokáže vynutit do slova a do písmene až za hrob. Framon Dotchi, bojovník klanu, který prohrál ve válce s Kováři Rovnováhy, je jedním z mnoha v jeho službách. Zkušený klanový válečník dostává jednoduchý úkol – vražedným útokem má narušit hladký chod mašinérie Kovářů tak, aby X-Hawk měl čas provést tajnou citlivou operaci. Dotchi má odstřelovací pušku, úkol a hledá správný cíl. Proti Agentuře ve jméně svého klanu bojoval několik let, ale přesto se mu nechce pro nového děsivého šéfa zabíjet civilisty. X-Hawk ale selhání netoleruje. Musí zabít, nebo se jeho duše rozpadne v pekle stvořeném největším z čarodějů. Sám proti všem.
Vítězná recenze druhého ročníku Soutěže recenzentů:
Praha - Ruzyně, současnost. Z letadla vystoupil chlápek z cizího světa a bez mrknutí oka prošel letištní kontrolou s rozloženou odstřelovací puškou skrytou v zavazadle. Má v plánu se zde trochu porozhlídnout a splynout s okolím, aby mohl vykonat svůj úkol. V Praze se totiž nachází sídlo Agentury, úhlavního nepřítele jeho poněkud nekompromisního šéfa X-Hawka. A ten od našeho hlavního hrdiny Framona Dotchiho požaduje vražedný útok s co největším nepříznivým dopadem na chod Agentury.
Framon Dotchi je profesionál, který s Agenturou již kdysi bojoval, ale tenkrát za svůj klan. Nyní ovšem má nového krutého šéfa, který svým podřízeným nedovoluje selhání a dostává z nich vše. Jak to dělá? Má své metody – bolest a smrt. Svým lidem v poli se dokonce zjevuje ve snech s ukázkami svých činů a donucovacích prostředků, aby jim připomněl, proč pro něj vlastně dělají. Na úvodním listu jsou tyto metody popsány jako X-Hawkovské, což, nemohu si pomoci, vypadá strašně kýčovitě.
Dotchi se v Praze celkem rychle zorientuje a začíná pracovat – sleduje potencionální cíle, rozmisťuje kamery a štěnice a vůbec získává informace ze všech možných zdrojů. Nebrání se ani vloupání, aby se dozvěděl co nejvíc o pohlavárech Agentury. Samozřejmě takovými způsoby, aby nedošlo k jeho prozrazení. Ve „volném čase“ cvičí a někdy si skočí na pivko uspořádat si v hlavě informace a myšlenky.
Kvůli nenávisti k X-Hawkovi si ovšem postupem času hledá skulinky v zadání jeho úkolu a odmítá při něm postupovat cestou, při níž by musel ubližovat nevinným. Což by pro Framona nebylo překážkou, kdyby ovšem bojoval za svůj klan. Tímhle vzniká v knize zajímavý psychologický vývoj postavy, který se projevuje i na jejích setkáních s civilisty a jednání s nimi.
Relativně klidné pasáže střídá akce, která je absolutním kontrastem s předcházejícím „tichem před bouří“. Opravdu, když už se něco děje, má to šťávu. Akční scény jsou kruté a nevybíravé. Nejsou přehnaně drsné nebo nechutné, spíše by se daly nazvat jako naturalistické. Vypadají přirozeně a určitě si je vychutná každý, protože v knize přicházejí přesně na těch pravých místech. Framon se s nikým nepáře a dává svým soupeřům opravdu zabrat. Až narazí na jednoho samotářského agenturního lovce, který je snad z oceli a dokáže našeho hrdinu vystopovat všude. Jejich první konfrontace Framona nejen překvapí, ale i málem zabije. Zhmožděný hrdina se jen se štěstím z tohoto výprasku dostane. Je ovšem trochu zarážející, vzhledem k rozsahu zranění, že jej v jeho další činnosti zdravotní stav omezuje jen málo (a že Dotchi nemá zrovna sedavou práci).
Děj má minimální spád a graduje až opravdu ke konci, nicméně je to zábavné čtení, i když možná jen proto, že čtenář očekává, že se to každou chvíli rozjede. Děj je jakoby rozkouskovaný a jednotlivé možnosti nejsou plně využity, což je škoda, nápadů má autor hodně. V situacích, které by měl mít Framon promyšleny, hodně improvizuje, a to se k jeho profesionální historii nehodí. Plno věcí mu vychází s až moc velkým štěstím, kdy čtenář jen s úsměvem na rtech vrtí hlavou. Jednání některých postav vypadá nepřirozeně, dokonce i Dotchi se v některých situacích chová podivně, naštěstí takových není moc.
Lze si povšimnout i menších chybiček, jak textových, tak logických (nepasuje lokace), ale to je zanedbatelné a rozhodně se nejedná o tak zásadní věci, že by ovlivnily třeba děj. Tento nedostatek vyvažuje povedený a vybraný slovník (např. „rozcákáný ksicht“), který zaujme, pobaví a dokonce možná i obohatí slovník čtenářův. Dále mě osobně zklamalo, že na odstřelovačku, která je vyobrazena i na obálce, dojde jen jednou, a navíc z ní Framon ani nevystřelí. Naopak byla pěkná pasáž, v níž si autor neodpustil odkázat na svého agenta JFK. A aby toho nebylo málo, tak Žamboch do knihy zasadil i sám sebe.
Vcelku pěkná nenáročná četba, která nezklame ani neurazí. Myšlenka podívat se na dění tohoto světa z „druhé strany“ je zajímavá, nicméně Framon Dotchi jako antihrdina opravdu nevypadá. Snad se v dalších dílech objeví záporáci, kteří budou svou práci brát s větším potěšením.
Pavel Bednář, www.fantasyplanet.cz