Autoři vycházejí z předpokladu, že strach jako vrozený obranný mechanismus, který je vlastní všem živým organismům včetně člověka, rozhodnou měrou přispěl k rozvoji jeho rozumových schopností, neboť ho donutil pracovat a přemýšlet, jak se obav a strachu zbavit. Výše uvedená skutečnost pak logicky vede k závěru, že strach měl a má prioritní postavení před prací, která je chápána jako typicky lidská cílevědomá činnost.
Cílem autorů je ukázat na konkrétních výpovědích a literárních příkladech, jak strach dokázal a dokáže pomoci lidem v těžkých životních situacích, v ohrožení života, při výkonu odpovědného povolání, ale i při běžných každodenních činnostech.
