Autorka místy až s brutální upřímností a citovou hloubkou líčí
dětství dítěte, které opustila matka, ocitlo se v ústavu a poté v péči
adoptivních rodičů. Pohled dítěte, které naráží na zeď nedorozumění,
je vylíčen velmi sugestivně. Toto rané trauma a život bez mateřské
lásky měly dalekosáhlé důsledky na psychiku holčičky a později
dospívající dívky v podobě velkého osamění, mentální anorexie,
sebepoškozování a sebevražedných tendencí.
Tento osobní příběh má kromě individuální hodnoty univerzální
platnost. Je důkazem negativního dopadu raného traumatu na celý
pozdější život a zároveň ukazuje nesmírnou lidskou houževnatost,
odolnost a schopnost regenerace.
Kniha vypovídá hluboce analytickým způsobem o problematice
zpřetrhání první vztahové vazby čili vztahu s matkou. Autorka k tomu
využívá příběh vlastní traumatické zkušenosti a dlouhodobé práce
na sobě. Poselství knihy může pomoci každému z nás uvědomit si
hloubku cesty k vnitřnímu dítěti. A možná i udělat léčivé kroky k péči
o duši, která je hluboce utvářena vztahem s matkou.
* * *
Tereza Nagy Štolbová se spolu se svojí sestrou dvojčetem narodila
v čase padajícího listí. Zlomek dětství žila s matkou, která ji brzy
opustila. Prožila předškolní věk v dětském domově. Poté deset let
u adoptivních rodičů. Vystudovala psychologii a nyní pracuje jako
psychoterapeutka. Žije se svým mužem a třemi dětmi ve starém
domě na vesnici.
