Ve válce je cíl a nepřítel jasně definován a vojáci využívají všech dostupných prostředků k jeho zneškodnění či zničení. Od vojáků nasazených v mírových misích se naopak neočekává, že budou participovat na válečném konfliktu, ale naopak že budou ke kontrole agresivních reakcí místního obyvatelstva nebo bývalých nepřátelských frakcí využívat schopností persuase a diplomacie. Do roku 2001 však zemřelo během mírových operací více než 1700 vojenských i civilních účastníků vojenských misí. Místní obyvatelstvo může ignorovat nebo naopak provokovat autoritu vojáků a ohrožovat tak jejich vojenskou sílu. Ztráta síly může vést k pocitům frustrace z neschopnosti kontrolovat konflikt a úspěšně zvládnout misi. Tato frustrace může vést k rozvoji zloby a agresivních tendencí. Percepce reálného ohrožení je základem vzniku negativních postojů vůči jiným skupinám.
Vojáci jsou obyčejní lidé, kteří se dostávají do neobyčejných situací, jež známe jen z akčních filmů. Vojáci účastnící se soudobých vojenských operací proto musí řešit mnohem více psychologických problémů než tomu bylo v minulosti. Nejen z těchto důvodů ukazujeme konkrétní možnosti působení vojenských psychologů, jež by mělo směřovat k eliminaci či redukci psychického selhání vojáka i vojenské jednotky v běžných vojenských, ale i kritických životních situacích, v nichž se každý voják vzhledem k povaze své profese může ocitnout.